Malvazinky

Nouzová kolonie Malvazinky se nacházela na Smíchově v údolí u původní Staré hřbitovní silnice přibližně mezi dnešními ulicemi Na Pláni a K Vodojemu. Je zajímavá tím, že bývá často zaměňována s vedlejší kolonií tzv. čekatelských domků v ulicích Malá Xaveriova a Přímá. Tento dochovaný soubor staveb však nikdy nebyl nouzovou kolonií, ale jednalo se o domy určené pro státní úředníky učitelského povolání. Skutečná nouzová kolonie se nacházela o trochu dál směrem na východ, a na rozdíl od zmiňované zanikla pravděpodobně již v roce 1930. Proto ji nemůžeme nalézt na leteckých snímcích, pouze na mapě z roku 1929. Některé domky nejspíš přežívají ještě v první polovině 30. let, jak naznačují dobové snímky. Název kolonie odkazuje na nedalekou původně viniční usedlost Malvazinka.

Vyrostly zde především dřevěné neomítnuté domky o 1 až 2 místnostech. Jak naznačuje úvodní fotografie, objevuje zde také bydlení ve vyřazených železničních vagónech. Kolonie měla podle Karla Teigeho velmi špatnou pověst, ostatně vznikla blízko městské skládky, která se nacházela kousek u blízkého Malvazineckého hřbitova. Jakmile zafoukal vítr, roznášel části smetiště do údolí k domkům. Není tedy divu, že její existence měla pouze krátkého trvání.  Navzdory údajně špatné pověsti v kolonii bylo postaráno o společné záchody a přívod pitné vody. Ctibor Votrubec píše, že mezi její obyvatele patřili převážně mladí lidé dělnického původu ze Žižkova nebo z Košíř. Po likvidaci kolonie kolem roku 1930 byli přestěhováni do nově vzniklých obecních domků v kolonii Hliník.