U Klaudiánky

Nouzová kolonie U Klaudiánky se nacházela v Podolí východně od Podolského hřbitova. Tato kolonie je, co se týče, dostupných zdrojů bohužel zcela neznámá. Objevuje se prakticky jen výše na obrazu Josefa Stöckela pravděpodobně ze 30. let. Na něm můžeme vidět  dřevěné domky ohrazené plaňkovými ploty situované v polích před rozšiřující se zástavbou kolonie rodinných domů. V pozadí se nachází Pražský hrad, na který bylo možné v této době z nezastavěné Pankrácké pláně krásně dohlédnout. Název získala podle nedaleké bývalé usedlosti Klaudiánka.

V blízké ulici Nad Spádem žil básník, prozaik a filozof Egon Bondy, který v knize Prvních deset let na str. 74-75 vzpomíná na zdejší oblast na přelomu 40. a 50. let takto:

„Dvě ulice od nás se už začínala nezastavěná pláň táhnoucí se až do Krče, na ní byly vesničky nouzovek s uzounkými uličkami a miniaturními návsemi a ještě menšími zahrádkami. Jinak pole. Tam, co dnes je podolský stadion, stála cementárna, která ještě za války byla v provozu, a nad ní byly rozryté svahy, na něž se z cementárny vyvážel lanovou drahou odpad a z města smetí. Opodál stála kontumační stanice – rasovna. Tak se tam tomu říkalo všeobecně Na rasovně. Bylo to naleziště trilobitů a jiných prvohorních fosilií a někteří amatéři milovníci je tam hledali dennodenně. Pro kluky to byla divočina, v níž se chodilo po uzounkých stezkách nad nebezpečnými propastmi. Byly tam i tůně i osamocené nouzovky, některé ještě za války polozemljamky. I všelicos jiného tam bylo – osamocený činžák a fotbalové hřiště. A byl odtamtud (a dosud je) překrásný pohled na Prahu.„

Tato malá nouzová kolonie zaniká nejspíš na začátku 50. let. V té době totiž na jejím místě vznikají koleje ČVUT postavené ve stylu socialistického realismu.