Pražačka

Nouzová kolonie Pražačka se nacházela na Žižkově ve dvoře a v okolí stejnojmenné usedlosti, kterou vlastnila včetně přilehlých pozemků rodina Stomeových. Ti patří k nejstarším žižkovským rodinám. Na přelomu 18. a 19. století získali původní viniční usedlost Pražačka a rozsáhlé polnosti na území dnešního Žižkova. Název Pražačka snad odkazoval na předchozí majitele usedlosti. Členem rodiny Stomeových se stal přiženěním také Karel Hartig, stavitel a budoucí první starosta Žižkova, jehož jméno dnes nese hlavní žižkovská ulice, dříve Koněvova. Stomeovi měli v pronájmu i sousední usedlost Ohrada, kde od konce 19. století provozovali zájezdní hostinec. 

V souvislostí rozrůstáním města začali postupně od 20. let 20. století rozprodávat původní hospodářské pozemky a polnosti na stavební parcely. V této přechodné době v okolí usedlosti Pražačka i jinde začaly vyrůstat rozsáhlé nouzové kolonie, jejichž vznik rodina Stomeových podporovala levným pronájmem. Tímto způsobem došlo mimo jiné k založení nedaleké kolonie Na Krejcárku nebo také Červené skály. Nouzové domky vyrostly také přímo v bývalém hospodářském dvoře usedlosti Pražačka a v přilehlé ohradě, kterou kolonistům pronajímal za 100 Kč měsíčně nájemce pana Stomeho. 

Jednalo se o jednoduché malé dřevěné boudy pobité prkny, vymazané hlínou a vylepené uvnitř papírem. Záchody byly společné pro několik bud dohromady, pro vodu se chodilo do dvora. Do roku 1930 zde vzniklo asi 73 domků a bydlelo v nich 286 obyvatel. O životě v kolonii a o jejím bourání v květnu roku 1938 poměrně živě referoval dobový levicový tisk. V době bourání zde žilo asi 200 rodin a 60 živnostníků. O jejich osud se po zbourání kolonie zastupitelé města nestarali. Nemůžeme to ovšem doložit jinými zprávami než z Rudého práva. Usedlosti Pražačka a Ohrada přežily ještě 2. světovou válku. Obě byly zbourány ro roku 1950 a dnes má křižovatka Ohrada zcela jinou podobu.