Nouzová kolonie Čína

Status kolonie: zaniklá
Poloha: pomezí Vysočan a Hloubětína, při ulici Kolbenova na západ od vozovny
Vznik: 1924
Zánik: 70. léta 20. století (zbytky nouzové kolonie v podobě zahrádkářské kolonie zanikly kolem roku 2004)
Typ kolonie: 3
Počet obyvatel: neznámý, dohromady společně se sousední Obecní kolonií 1162 v roce 1930

Počet domků: asi 200 v roce 1930

Největší rozsah: asi 6,1 ha

Nouzová kolonie Čína, někdy také zvaná Indočína nebo V Baráčkách, patřila mezi nejznámější v Praze, ačkoliv ji dnes již ve fyzické podobě nenalezneme. Vznikla v roce 1924 na pozemcích Pražské obce nedaleko budoucí tramvajové vozovny Hloubětín při ulici Kolbenova a východně od sousední kolonie Za Aero. Ta byla založena a vystavěna asi o rok později přímo Pražskou obcí. V Číně vznikaly na pozemcích asi 15×15 m nejčastěji jednoduché neomítnuté dřevěné domky se sloupkovou konstrukcí a s vyčuhující rourou jako komínem. Tyto domky pak kolonisté postupně vylepšovali a upravovali například zateplením, obezděním nebo přístavbou dalších místností, jak to skromné poměry dovolovaly. Zároveň se v kolonii také dařilo bydlení ve vyřazených železničních vagonech, proto se v dobovém tisku někdy setkáváme s označení „Vagonová Čína„.

Na rozdíl od Obecní kolonie Praha do údržby Číny nedala ani korunu a obyvatelé se tak hlavně v počátcích její existence museli potýkat s mnoha obtížemi. Jednak to bylo chybějící napojení na elektrickou síť, až asi do roku 1928 se muselo svítit petrolejem. Dále to byl nedostatek vody. Pro pitnou se chodilo ke studánce, která špatně natékala, pro pitnou k Rokytce. Až později se podařilo pravděpodobně díky snaze kolonistů zřídit vodovodní stojany. V neposlední řadě bývaly problémem nezpevněné cesty. Kolonie vznikala prakticky v oranici, což hlavně ve vlhkých dnech komplikovalo zásobování. Na tento problém ještě v 60. letech pamatovali místní a upozorňoval na něj i prvorepublikový novinář a spisovatel Karel Ladislav Kukla. I přes tyto počáteční obtíže se v kolonii slušně rozvinuly drobné podniky. V Číně existovaly dva hostince, U Kubíků a U Brožků. A stejně jako v Obecní kolonii zde fungovaly konzumy, trafiky, řeznictví aj. V neposlední řadě kolonistům nabízela služby mateřská škola s jeslemi, která se nacházela v dřevěných pavilonech mezi oběma koloniemi.

Zvláštní je samotný název, který ve své době nejspíš evokoval neuspořádanost a chudé podmínky pro život. K jeho vzniku existují také další dva známé výklady:

První výklad vychází z pověsti, kdy jednoho dne se nad kolonií zvedl obrovský šedý mrak, prudký vítr a v dáli burácely hromy. Lidé volali na ty, kteří ještě narychlo dokončovali střechy: „Slez dolů, to bude zase čina!„
Druhý výklad uvádí Ladislav Štěpánek takto: Údajně nějaký novinář viděl hocha, který si oblékl příliš velký kabát po bratrovi, a řekl mu: „Ty jsi jako Číňan!„

Ať už je skutečný původ názvu jakýkoliv, zdejší obyvatelé to skutečně neměli lehké a na vylepšení svých domů a jejich okolí se navzdory skromným sociálním poměrům a bez výrazné podpory Pražské obce skutečně nadřeli. Většina z nich pocházela z venkova a do Prahy přišla za prací, někteří z nich byli vysloužilici z 1. světové války. Pracovali převážně v blízkých vysočanských a libeňských fabrikách. Není divu, že se zde podobně jako v ostatních koloniích dařilo Komunistické straně, a brzy kolonie dostala přízvisko „Rudá Čína„. Ještě před válkou místní organizace KSČ čítala na 300 členů, nutno zmínit velmi aktivních v pořádání agitačních akcí, stávek, rozdávání letáků apod.

Zajímavostí je, že si kolonisté ve výrazné míře nalezli čas na sportovní a kulturní život. Dokonce zde vznikl nepolitický Dělnický cyklistický klub START, obdobně jako v Prosecké kolonii. S proseckým klubem udržoval aktivní dobré vztahy a pořádal cyklovýlety mimo Prahu, a dokonce i spanilé jízy. V Číně se také hrávalo ochotnické divadlo, o což se staral zejména komunistický spolek Jiskra, nejprve hostinci U Kubíků, posléze se přemístil do Obecní kolonie do hostince U Štychů.

Čína zanikala postupně již od 60. let, kdy na podstatné části jejího území roste vlečkový systém Předávacího nádraží Praha-východ, zejména vlečka do továrny Praga a do ČKD. Poslední zbytky ve formě zahrádek byly zničeny ještě na začátku tohoto tisíciletí a dnes na místě kolonie vzniká nový developerský projekt Suomi Hloubětín