Za Aero

Nouzová kolonie Za Aero vznikala postupně mezi lety 1925 až 1930 jako sousedka východněji položené Číny. Na vlastní náklady ji nechala vybudovat a poté udržovat Pražská obec, a proto se jí také říkalo Obecní kolonie ve Vysočanech. Její první název odkazuje na blízkou slavnou továrnu na výrobu letadel. Oproti sousední Číně zde měli obyvatelé větší komfort.  Bydleli v docela úhledných omítnutých domech, které byly vystavěny podle jednotného urbanistického plánu. Celkem zde vzniklo 6 řad podlouhlých domů orientovaných západovýchodním směrem rovnoběžných s ulicí Kolbenova a rozdělených třemi na ni kolmými ulicemi. Tyto ulice nebyly pojmenovány právě nápaditě a dostaly úřední názvy První, Druhá, Třetí, Čtvrtá a Pátá. Místní domy někdy označovali také jako „Zdeňáky“, aby je odlišili od převážně dřevěné zástavby v sousední Číně.

V každém z domů se nacházelo 8-12 bytových jednotek, které měly vlastní venkovní vstup a předzahrádku orientovanou k jihu. Kromě toho se ve dvou domech uplatnila dispozice s atypicky oddělenou kuchyní. Čtyři domy také nabízely společně přístupný sklep a půdu. V posledním postaveném domě č. p. 46 vznikly dokonce obchůdky. O vyšší stavební kvalitě této kolonie svědčí i fakt, že byla od svého vzniku již napojena na vodovod, elektřinu a kanalizaci. Jako naprostý unikát na poměry nouzového bydlení můžeme chápat instalaci splachovacích záchodů a kamen na tuhá paliva v každé z bytových jednotek. 

Společně se sousední Čínou byla Obecní kolonie slušně občansky vybavena. Konkrétně v Obecní kolonii existovaly minimálně 2 hostince – U Štychů a Na Slovaně s velkým sálem pro 200 lidí, který zanikl do roku 1948. V obou koloniích dále fungovaly konzumy, řeznictví, trafiky nebo třeba také pobočka spotřebního družstva Včela. Kolonie můžeme tedy z velké míry považovat za soběstačné. Pouze za většími nákupy obyvatelé dojížděli do Vysočan. Neměli to daleko. Navíc roku 1948 byla prodloužena tramvajová trať z dnešního náměstí OSN směrem k vznikající vozovně Hloubětín. Zajímavostí je také existence pavilonů mateřské školy a jeslí, které se nacházely mezi Obecní kolonií a Čínou. Povinnou školní docházku děti kolonistů vykonávaly v Hloubětíně nebo ve Vysočanech.

V Obecní kolonii i v Číně se také dařilo spolkovému, kulturnímu i politickému životu. Už za první republiky zde vznikly dva sportovně-dramatické kroužky nepolitický Slovan a komunistický Rudá hvězda s dramatickým oddílem zvaným Jiskra. Slovan působil do roku 1948 ve stejnojmenném hostinci, kromě toho vlastnil i pingpongové stoly a kluziště a jeho členové se věnovali i zápasnictví. V rámci Slovanu dokonce působil i Trampský pěvecký kroužek. Většina obyvatel Obecní kolonie pracovala v blízkých vysočanských továrnách a původně to byli „řádní nájemníci“ z centra Prahy, kteří o své původní bydliště přišli z důvodu zřízení úřadoven. Lišili se tak původem od obyvatel Číny, což byli obvykle nově příchozí obyvatelé z venkova nebo také vysloužilici z 1. světové války.

Kolonie Za Aero nepřežila rozšiřování vysočanské průmyslové zóny dále na východ a byla zbourána někdy na přelomu 70. a 80. let, jak naznačují i letecké snímky. Dnes bychom na jejím místě nalezli velkou halu obchodního řetězce Möbelix. Čína ji přežila jen o pár let a do začátku tisíciletí existovala ještě ve formě původních zahrádek, než na jejím místě začal vznikat developerský projekt Suomi Hloubětín.